Trochu mi to ve zkratce připomíná Hvězdy nám nepřály.
Ale jinak...Nejsem ateistka, dalo by se říct, že jsem věřící. I tak mě občas dokážou výrazy jako Boží dítě vytočit. Zdá se mi, že víra by měla být podmíněna i zdravým rozumem. To, že nám možná nekdo seshora pomáhá neznamená, že se mu máme oddat, ale pokračovat v naší práci a třeba nám přijde pomocná ruka. Boží dítě mi teda rvalo oči, přiznám se, ale jinak to bylo napsáno moc hezky. Smutné, to je pravda, ale líbilo se mi, že hrdinka si uvědomovala, že sebevraždou to nekončí, dokázala to unést jako hrdinka. Píšeš krásně :)