Ah, abych se k tomu vyjádřila... čtu, že to nemáš lehké (to nikdo), škola je už sama o sobě na nic a když se k tomu přidá jen jedna maličkost člověk má pocit jako by mu měla explodovat hlava. A je až divný, že jsem si něco podobného prožila i já. Moje rada: všechno si tak neber. Samozřejmě když jsem byla v tvé situaci tak mi všechny rady byly k prdu, ale teď s odstupem času si říkám, že kdybych je uposlechla dalo by se to všechno zvládat snáz. Jsem otci lhostejná furt, pomůcky do školy jsem pokaždé (od šesté třídy) kupovala sama, mnohdy za svoje peníze, protože dát přeci své dceři peníze na sešity je nepředstavitelné. A kamarádi - škoda mluvit. Vždycky se najde nějaký člověk, co se tváří jako kamarád a jakmile se mu to nehodí zapomene na tebe. A chceš říct pravdu - takový kamarádi si nezaslouží tvou pozornost, ani to aby ses nimi trápila. V tvém případě jak jsi to tu napsala mě napadlo jestli proti tobě spíš nemá něco ta kamarádova holka (třeba na tebe žárlí), nebo je to v kamarádovi, co já vím... každopádně dokud to s ním nevyřešíš (nic jiného ti nezbývá) z téhle situace nevyjdeš v klidu. A chceš říct pravdu - takový kamarádi si nezaslouží tvou pozornost, ani to aby ses nimi trápila.
Snad těch světlých chvil bude víc. V Polsku si to užij. A doufám, že se ti z nakladatelství ozvou zpátky (taky plánuji jim napsat). Pár typů jak na recenzentní výtisky jsem četla tady: https://veeeebookshelf.blogspot.cz/2013/01/jak-to-vlastne-chodi-v-nakladatelstvi.html