Jak to bylo (a bude)
Letošní Vánoce byly takové nevánoční. Ještě 24.12. ráno jsem se moc vánočně necítila. Trochu se to změnilo během Zpívání u jesliček, protože vánoční výzdoba a koledy musely každého přesvědčit o faktu, že jsou tu nejkrásnější svátky v roce. Tahle akce k mým Vánocům prostě už patří a díky ní jsem mohla aspoň trochu naladit. Navíc přišlo neskutečně velké množství lidí, tak hodně jsem jich zas nečekala. :D Potom jsem pelášila domů, i když jsem u toho stihla pokecat s kamarádkou. Přišla jsem domů, kde už to bylo cítit takovým tím příjemným napjatým očekáváním. Večeře jako jídlo byla úžasná (i salát mi chutnal a to je vážně co říct). Kapra jsem teda neměla, místo toho jsem si pochutnávala na lososovi. Mňam. Jako společenská událost už večeře tak úžasná nebyla. Táta při proslovu pochopitelně nezapomněl zmínit nezdárnost své dcery (to jest já), zatímco mé bráchy do nebes vychvaloval. Bez mučení se přiznávám, že nejsem zrovna vzor dokonalé dcery, ale snažím se a někteřá jiná děcka jsou tisíckrát nezdárnější než já. Jen mi prostě přijde, že když jsou Vánoce jednou do roka, tak se to snad jednou může obejít bez přípomínek o tom, co jsem udělala či neudělala. Jinak rozdávání dárků bylo super, malý bráška byl neskutečně nadšený nejen z privilegia rozdávat dárky, co ležely pod stromečkem, ale i z dárků celkově. Pořád křičel z balkónu: Ježíšku, děkuju! Aspoň někdo to z hloubky srdce prožíval. Letošní dárky však byly opravdu krásné, dostala jsem několik úžasných knížek (včetně Trilogie Chaos, kterou jsem si moc přála a bylo to pro mě překvapení), nové botky, šálku, tričko, hřeben, vodové pastelky a spoustu dalších věcí.
Na půlnoční mši se to už lehce pokazilo, když mi H. přál k Vánocům, nasadila jsem asi dost načuřený výraz a ani přání neoplatila, jen zběžně poděkovala. Muselo ho to mrzet, ale mě v tu chvíli štvalo, že se uráčil vzpomenout si na moji maličkost až na půnoční, když mi mohl popřát po zpívání. Všem okolo popřál už odpoledne, jen mě jaksi opomenul. Horší na tom ale bylo, že ta nevraživost se pak s námi táhla až do teď. Další den (25.12.) jsem dopoledne strávila u kamarádky a trochu jsme to přepískly. Já měla průšvih, že se toulám bůhvíkde, když mám jít domů připravovat oběd a ona, že prý si domů tahá návštěvy místo, aby šla taky dělat oběd. Vyšel mi z toho zákaz počítač na dobu neurčitou (oficiálně po celé Vánoce), ale jak vidíte už nějakou dobu tu straším.
Další dny byly takové uspalé a líné, nic jsem nestíhala, všechno odkládala. V neděli (29.12.) jsme vyrazili na povánoční výprodej do AFI a já si koupila (respektive táta za babiččiny peníze koupil) krásnou modrou sukni, sexy červený šaty na ples a úžasnou mikinu. Pak brácha už nadával tolik, že jsem další nákupy vzdala. V úterý (30.12.) jsme šla s kamarádem do kina na Hobita 3. Původně nás mělo jít asi pět, jenomže zorganizovat dohromady tolik lidí je vlastně v našem případě nemožné, takže jsme zbyli my dva s K. No, nejdřív se mi moc nechtělo, přišlo mi divný, že půjdeme jen my dva, ale nakonec dobře, že jsem šla, byl super zážitek! Film se povedl a s kamarádem jsme si navíc skvěle popovídali nejen o Hobitovi (toho jsme rozebírali asi dvě hodiny XD), ale i o dalších věcech (většinou dalších filmech) a já si uvědomila, jak je to vlastně úžasná osoba, že s ním můžu mluvit o věcech, o kterých s jinými ne. Mezi dalšími lidmi si člověk ani nevšimne, jak je šíleně fajn. Na to s ním musí jít sólo do kina :D
Silvestr byl... najednu stranu dost nevydařený. S H. jsme po sobě plyvali jedovatosti, já se tvářila, jako kdyby mě mučili, kdykoliv jsem cítila jeho pohled na mě, protože přesně tak jsem si připadala. Když už jsme byli donuceni spolu komunikovat, chovali jsme se nesměle a odtažitě, jako bychom za sebou neměli několik let společných zážitků. On se tvářil zničeně, já se tvářila nachlup stejně + plus jsem se ještě zmohla na téměř nenávistné pohledy. Kdyby věděl, jaký pohled ho čeká, nikdy by mi neskákal na záda v rámci novoročního přání. Ale uznejte, zvláštní způsob, jak člověku popřát šťastný nový rok. Na druhou stranu jsem si silvestr aspoň užila se svojí bezva kamarádkou, pokecaly jsme, jak jen to šlo, věčně se táhly za hlavní skupinkou. Smůla byla, že o půlnoci se jaksi udělala mlha a my z ohňostrojů okolo nic neměli. Domů jsem se dostala v jednu v noci a rodiče ani nic nenamítali, což je u nich dost divný (je mi 15)... :D. 1.1. byl ve městě fenomenální novoroční ohňostroj! Toť vše :)
Co se týče Knižní výzvy 2014 překonala jsem své očekávání.
Na začátku letošního roku jsem si troufala na 60 knih. V průběhu jsem to dokonce o 20 zvedla na konečné číslo 80 knih. A i tu toto hranici jsem nakonec překokala s celkovým součtem
82 přečtených knížek za rok 2014
