Vykolejená

Tak pro začátek: Tohle žádná úvaha rozhodně není. Jen jsem prostě měla nějaké vnitří nutkání něco sem napsat.

 

Slovem vykolejená nemyslím nějakou lokomotivu mimo koleje, ale můj dnešní psychický stav. Zkrátka jsem byla trošku mimo. Vykolejená. Při hledání odborného výrazu pro tento stav mě napadlo slovo mimóza. No to je jedno. A to tu nejde.

 

V první řadě. Jaké jsou příznaky? Ty jsou zcela zřejmé. Většinu školy jsem nějak nevnímala a zírala do blba, div jsem ho nepropálila. Bylo to tak usilovné, že se mě učitel zeptal, zda-li jsem v pořádku. Nejsem, tedy nebyla jsem. To, že se mi snad nic nedařilo, protože jsem se nedokázala soustředit, nebudu snad radší ani zmiňovat. Všechno mi padalo. Neviděla jsem větve, které byli přímo přede mnou. Zkrátka vykolejená.

 

Důvody? Jednoduše jsem tak trochu zamilovaná. Jasně, říkáte se si, že kvůli tomu nemusí být člověk nutně mimo. Ostatně já taky obvykle nejsem, ale dneska prostě..... Můj objekt zájmu si to vykračoval po chodbě, kamarádka do mě drkala (a naznačovala: Hele brokolice jde :D). Pak mě (objekt zájmu)  jednoduše pozdravil a široce se usmíval. Veselý a bezstarostný úsměv. Skoro jako by ho trošilinku potěšilo, že mě vidí (nepravděpodobné). Pak se mi pokoušel něco sdělit ohledně předtančení na plese, což jsem už moc nevnímala. Místo toho jsem se rozplývala nad jeho očima, vlasy a tou zatraceně krásnou jizvičkou a vzpomínala na zážitky z jarních prázdnin. A nakonec, jako by toho pro mé rozjitřené nervy nebyl dost, mi s úsměvem a přeochotně zprovoznil kalkulačku. Pak se ještě jednou usmál a zmizel.

 

Asi tak dvě hodiny potom jsem měla v břiše motýly.... Tedy cítila jsem v žaludku to příjemné teplounké šimrání. Láska je úžasná. Až na to, že ta moje je stejně k ničemu.

 

Každopádně proto jsem dneska byla tak divná. A to jsem chtěla týden bez myšlení na kluky. :D

 

Veroniko! Ušetři si poznámky :D

 

Dodatek: Nejsou kluci trochu nevšímaví a nedělají naschvály? Já se ze všech sil snažím odmilovat se, ačkoliv on dělá všechno pro to, abych neměla nejmenší šanci...