Dopis z lásky

Upřímně jde o milostný dopis, prazvláštní, ale zajímavý domací úkol od naší úžasné češtinářky. Přesto se mi nějak příčilo nazvat to přímo milostným dopisem, i když stávající název taky není idéální. Jak už jsem psala, šlo o domácí úkol, a tak jsem si řekla, že se toho zhostím se ctí. Měli jsme napsat dopis jakoby sami sobě. Prostě jsem napsala takový dopis, jaký bych já ocenila, z jakého bych nedostala mrtvici, jaký bych i někdy chtěla. 

 

Nakonec mé dílo bylo docela dobře oceněno, učitelce se líbilo, třídě také, tak proč ho tady nezvěřejnit?

 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ahoj,

Doufám, že Tě neruším, což bych strašně nerad. Pokud ovšem ano, moc se omlouvám, ale vlastně k tomu mám důvod

Takže… Pořádně se nadechni a čti, prosím, dál. Až do konce. Možná Ti to pak přijde směšné, ale aspoň si to přečti. Zkus mě pochopit. Dej mi šanci.

Vůbec nevím kde začít. Zkusím to odsud. Vídáme se už poměrně dlouho. Občas prohodíme pár slov i vět. Příležitostně máme stejnou cestu. Vlastně… Dovolil bych si tvrdit, že jsme kamarádi. Tobě, předpokládám, takový vztah stačí. Mně asi úplně ne.

Proč to tady vlastně okecávám? Měl bych se asi konečně dostat k tomu důležitému.

Rád bych, aby se mezi námi vyvinul nějaký vztah. Tedy jako… Však víš, jak to myslím. Proč? Jednoduše se mi moc líbíš (nekruť očima, myslím to vážně). Nebudu tady rozvádět důvody. Prostě to ber jako fakt.

Můžeš to brát třeba jako vyznání lásky. Jen chci, aby to věděla.

Mohli bychom se někdy, prosím, setkat a nějak si všechno vyjasnit? Prosím o jakoukoliv zpětnou vazbu, ať vím, že sis toto přečetla. Děkuji

 

S přáním pěkného dne

Tvůj… však - ty – víš – kdo

(a ne, nejsem Voldemort)