Já, pisálek 2,3

2) (podčásst) >>> moje první příběhy
    - Jak se jmenoval tvůj první sepsaný příběh?
- Dokončil/a jsi ho?
- O čem byl?
- Co tě vedlo k tomu, že jsi ho sepsal/a a nenechal/a jen tak povalovat ve své hlavě?
- Jestli ten příběh ještě máš, vlož sem nějakou ukázku
 
Jak se jmenoval? Jé, tak to fakt nevím, jestli jde úplně o ten první. Já a něco dokončit? To je moc velká fantasy představa. Sekla jsem s tím, postupně na to nějak pozapomněla a začala psát něco jiného. Nechci se opakovat, protože už v první části jsem popsala, o čem příběh měl být. Tři kamarádky jedou do chalupy na školu v přírodě, která je blízko tajemné zříceniny na kopci. Tam pochopitelně "straší" a ony prožijou chvilku děsu, když se na hrad omylem v noci během noční hry přimotají. Dál jsem se už nedostala, ale je jasné, že měly záhady kolem zříceniny vyluštit. 
Rozhodně jsem ho chtěla sepsat, protože mi přišlo plýtvání, nechat ho jen tak povalovat v mé hlavě, aniž bych mé úžasné dílko (tehdy jsem si myslela, že je prostě skvělé) nezaznamenala na papír jako do opravdové knihy. Ukázku rozhodně nemám. Pátrala jsem po tom svazku papírů, ale bohužel jsem nenašla. -.-
 
3) (podčást) >>> kniha vs. povídka
- téměř všichni svým (a někdy i nejenom těm) prvním literárním pokusům říkají "moje kniha" máš/měl(a) jsi to taky tak?
- označujete své příběhy za "knihy" ještě teď, nebo už jste přešli k označení "povídka"?
- píšete kromě blogových povídek i nějaké jiné, nezveřejněné, kterým s nadsázkou (nebo bez ní) říkáte kniha?
- je to dost blbá otázka, jelikož v 90% zní odpověď ano - chtěli byste vydat knihu?
- jestli jsi na předchozí otázku odpověděl/a ANO, o čem by vaše kniha měla být? chtěli by jste nějakou povídku z blogu přepracovat jako knihu?

 

Já se přímo snažila, aby to vypadalo jako kniha. Udělala jsem vlastnoručně obálku, nezapomněla napsat, kdo je tvůrcem knihy, dokonce jsem si vymyslela vlastní nakladatelství, kde byla "kniha" vydána. Co se týče součastnosti, označení kniha už není zrovna to pravé označení. Tolik fantazírování si nemůžu dovolit :D. Občas mi sice uklouzne slovo kniha, když mluvím o nějakém propracovaném kapitolovém příběhu, který bych klidně jednou ráda viděla v knižní podobě. Označení povídka není ale také to nejlepší. Já to mám: buď jednorázovky (příběhy bez pokračování) a kapitolovky (příběhy na pokračování - kapitolové příběhy). Dřív jsem psala kapitolky do svých blogů a ty teda zveřejněné nejsou, protože, když to řeknu tak vznešeně, jsem neměla ještě tolik pisatelkské praxe, takže ty výtvory jsou prapodivné (a nedokončené). 

Zkrátka ničemu z mých výtvorů neříkám kniha, byť by to bylo sebehezčí, ale kniha to zkrátka není. 

 Samozřejmě, že bych chtěla vydat svoji vlastní knihu!!! To se ale dalo předpokládat. Vlastně to v slabších chvilkách plánuji, že k tomu jednou dojde. S nadsázkou se dá říct, že kapitolové příběhy píšu mimo jiné taky proto, že z nich jednou můžou být knihy. Víte, jaký to musí být úžasný pocit držet v ruce opravdovou knihu, kterou jste napsali a příběh v ní stvořili vy? Čichat tu specifickou vůni nové knihy? Určitě to musí být úchvatné.

Myslím, že by to byla nějaká zveřejněná povídka (kapitolovka) z blogu, protože, jak už jsem zmiňovala, všechny povídky píšu tak, že by z nich jednou mohla být potencionálně opravdická kniha (po mnoha úpravách, samozřejmě). Možná bych ráda, aby to byla kapitolovka Jsme jen loutky. Ostatně dystopie docela letí, ne?

 

 

Diskusní téma: Já, pisálek 2,3

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek