Asylum - ústav pro duševně choré
Pár slov úvodem...
O autorce
Madeleine Roux získala bakalářský titul v tvůrčím psaní a herectví na Beloit College v roce 2008. Na jaře roku 2009, Madeleine dokončila s vyznamenáním Beloit College, navrhování, psaní a prezentaci historické románu a beletrie. Krátce poté, co začala psát experimentální blog Allison Hewitt Is Trapped, zažila první úspěch. Allison Hewitt Is Trapped se rychle rozšířila po celé blogosféře a přinesl jedinečný zážitek čtenářům. Kromě knihy Asylum vydala tato nadějná mladá autorka další dva romány.
Anotace
Kdo tam jednou vkročí, není pro něj cesty ven!
Příběh odehrávající se na hranici mezi minulostí a současností.
Pro šestnáctiletého Dana Crawforda je letní kurz pro nadané studenty životní šancí. Spolužákům na střední škole připadá spíš divný se svým až fanatickým zájmem o dějepis a vědní obory, ale studijní program na přípravné škole New Hampshire College je pro takové podivíny jako stvořený.
Hned po příjezdu se Dan dozvídá, že koleje jsou uzavřené a studenti budou letos bydlet ve zchátralé ubytovně Brookline – někdejší psychiatrické léčebně. Se svými novými kamarády Abby a Jordanem začne zvídavý mladík zkoumat spletité chodby Brooklinu s jeho utajeným suterénem. Před očima jim vyvstávají strašidelná tajemství… tajemství, která Dana a jeho přátele spojují s temnou minulostí blázince. Postupně vychází najevo, že Brookline nebyl jen tak obyčejný ústav… A jistá tajemství se derou na povrch.
Originální kniha vyvolává mrazení v zádech a připraví čtenáři nejeden šok, až se mu před očima začnou stírat hranice mezi minulostí a současností, přátelstvím a posedlostí, genialitou a šílenstvím.
Postavy
Abby - veselá, milá a přátelská dívka. Na kurzu je kvůli malování. Svým přátelům ráda pomůže, je pro každou situaci. Trochu bláznivá, ale správná dívka do nepohody.
Můj názor
Reakce těsně po přečtení: Uf, tohle byla hodně děsivá knížka, budu věřit tomu, že tohle se děje jen na papíře.
Jak začít? Na obálce je napsáno, že je to hororová četba pro čtenáře od šestnácti let. Mně šestnáct ještě nebylo, ale jelikož jsem od přírody rebel, po knize jsem přesto sáhla. Jenomže jakmile jsem se začetla, zjistila jsem, že 16 let je poměrně nadsazený věk. Kapitoly jsou krátké, písmo dostatečně velké, děj je poměrně jednoduchý a navíc spousty obrázků. Myslím si, že není problém si knihu přečíst v mladším věku. Děj je totiž opravdu jednoduchý a mě místy dokonce nudil, respektive mě nudil jazyk, který je kniha napsaná. Záleží jen na vás v kolika ti si troufnete na horor. Knize ubírá na tajemnosti fakt, že mnoho věci se dá krásně odhadnout již na začátku. A pokud jstě zkušenějšími čtenáři, jistě budete mít tušení, co se bude dít dál. To knize jistě škodí.
Úvod mě příliš nebavil, byl na mě celkem zdlouhavý a za celé kapitoly (byť byly krátké) jsem se v podstatě nic nedozvěděla. Tím se dostáváme k další věci. Nevyužitému potenciálu knihy. Anotace vás jistě zaujme a od knihy očekáváte hodně. Bývalý blázinec, děsivá tajemství obestírající Dana a jeho přátele, přibývající mrtví, tajuplný suterén... Opravdu by se dal na toto téma napsat strhnující příběh, ale autorka toho příliš nevyužila. Děj směřuje jedním směrem, v knize rozhodně nenajdete žádné hlubší zvraty, které by vás vyděsily a překvapily. Jak už jsem zmiňovala, kniha a děj jsou velmi jednoduché. Za celou knihu nedochází celkem k žádnému vývoji.
A to nás nasměrovává k další věci. Hrdinům. Dan, Abby a Jordan. Něčím je bezpochyby je tato trojka výjimečná, ale to přebije fakt, že jejich charaktery jsou naprosto ploché. Nedá se o nich říct skoro nic. Jistě, Jordan je třeba gay, ale to je tak jediný významný prvek, podle kterého byste poznali, že se jedná o Jordana a ne třeba o Dana. I tato jednoduchost svádí k otázce, proč je doporučený věk 16 let.
Jistě to má své opodstatnění. Na knize mě totiž uhranuly obrázky, které mají navodit děsivou atmosféru - jde o jakési imitace starých fotografií plným nezřetelných stínů, rozostřených postav v pozadí, absolutně a děsivě nelogických prvků. Děsivosti napomáhá i fakt, že se o některých obrázcích píše v textu, většinou jde o něco strašidelného a tajemného a vy se pak na fotografii díváte úplně jinak. Když se totiž poprvé zadíváte na obrázky, třeba vám vůbec nepřijdou děsivé, nebo možná budete mít pocit, že na nich nic není, ale o tom to je. Ve spojitosti s dějem vás tyto imitace dobových fotografií vystraší natolik, že si je budete zakrývat rukou, abyste na ně nemuseli koukat ani koutkem oka při čtení vedlejší stránky. Tak tedy obrázky jsou úlohu splnily. Zvlášť, když knihu čtu večer v tmě sama v pokoji, kde jsem ještě nikdy předtím nebyla a na celém patře není žádný další člověk. Jenomže propracovanost obrázků na jedné straně a jednoduchost děje na straně druhé mi místy nešlo zcela dohromady.
I tak je kniha dobrým příkladem hororového žánru pro mládež, protože svůj úkol jistě plní. Budete se bát. Někdy i hodně. Navíc celkem výrazný prvek fantasy - tedy ty nevysvětlitelné události, ze kterých doslava mrazí - dělají knihu ještě strašidelnější a vám půjde hlava kolem z toho, jak se budete marně snažit pochopit nepochopitelné. Kniha končí hodně neuzavřeně a přímo poukazuje na další pokračování. V něčem vás Asylum sice zklame, ale to platí i naopak. Rozhodně z něj budete také nadšení a hlavně celí zmatení.
Jednou větou shrnuto: Když pominete celkovou jednoduchost, stává se z knihy nenáročná oddechovka, která jistě splní svůj úkol - vyděsí vás, zamotá vám hlavu a nedá vám spát.
Hodnocení
90%
70%