Má maličkost...

 

 

Nedávno jsem si četla ten článek, který jsem zde o sobě kdysi dávno napsala. A uvědomila si, že jsem se asi musela hodně změnit, neboť spousta z toho, co jsem napsala, na mě neplatí.

 

Kdo tedy jsem? Nechci zabýhat do detailních podrobností, ale asi by bylo fajn vědět něco málo o admince tohoto blogu. Jenom abyste věděli, s kým máte tu čest.

 

Můj věk označuje jisté dvojmístné číslo, asi se můžete pokusit uhodnout, které to je. A můj věk se zřejmě vyznačuje extrémními výkyvy nálady a pocitů, neboť i se mnou to občas hází. Považuji se za docela přátelskou osobu, která ovšem trpí vážnými záchvaty introvertství. Občas mi prostě všichni kolem lezou na nervy a já potřebuji být sama (nejlépe ve svém vlastní světě :D). Nemyslím si, že jsem nějaký stydlín, nemám problém někoho oslovit, začít konverzaci, promluvit na veřejnosti (ok, záleží na velikosti té veřejnosti), ale rozhodně nemusím být všude. To mám raději přehled o všech věcech, ze kterých si pak mohu udělat vlastní obrázek. Jsem výbušná a občas docela hodně, protože si svůj názor rozhodně hajím stůj co stůj. někdy mám pocit, že mi nikdo nerozumí, někdy mám pocit, že mi nikdo hlavně nechce rozumět, protože jsem asi moc složitá a svá. Jsem asi hodně uzavřená, protože se rozhodně nedokážu svěřit vlastně skoro nikomu, a ačkoliv mám celkem hodně kamarádů, většina z nich se nikdy nedostane na úroveň, kdy jim řeknu úplně všechno.

 

Mám ráda knihy a jeji svět neomezených možností. Miluji tu možnost rozvíjet si svůj vlastní fantastický svět ve nějaké své povídce. Musím se přiznat, že blog se stal mou nedílnou součástí, stejně tak i blogy ostatních bloggerů. Teď mě hodně chytly recenze (čtu nějakou knihu a už si v hlavě automaticky dělám poznámky na recenzi :D). Mám ráda malé děti (ale fakt nejsem pedofil :D), přírodu a znovu přírodu, zmrzlinu, malá rozkošná zvířátka, svoji postel, pohyb a běhání.

 

Co naopak vážně nemusím mít ve svém životě, jsou hloupí lidé, kteří si o sobě myslí, že jsou natolik dokonalí, že já jsem jen bezvýznamná nicka. Nesnáším lidi, kteří mají potřebu mít nade mnou navrch, rozkazovat mi, řídit můj život. Tím myslím, lidi přibližně mého věku. Vážně, ale vážně nenávidím lidi, kteří odsoudí nějaké mé chování, ale pak udělají to samé a to už je okay. Prostě mám občas pocit, že po mě chce svět, abych já byla ta věčně usměvavá holka, co neustále nosí masku největšího štěstí a nemůže mít špatný dny. Jakmile nějaký mám a chci to dát najevo, neboť nesnáším přetvářku, jsem nejhorší a děsně urážlivá. Za to když nemají náladu oni, tak to se smí tolerovat a spaste se všichni, když já jim naoplátku řeknu, že jsou nějací protivní a urážliví. Zkrátka život není růžový a já nechápu ty lidi, kteří mají potřebu okolí přesvědčovat za všech okolností, jak je svět bezvadný, i když se vše hroutí.

 

Ale nebojte, i přes má silná slova jsem celkem milý člověk :D. Howgh. Domluvila jsem.

 

 

1) Na blogu se nemusíte řídit nijakými zvláštní pravidly, stačí, když vynecháte VULGARISMY a podobné věci.

2)  NEBUDETE KOPÍROVAT MOU TVORBU  (jedině pokud chcete uveřejnit můj článek na svém blogu, ale musím o tom vědět a vy musíte uvést zdroj)

(3) Zanecháte krátký komentář, že jste tu byli, protože mě rozčiluje, že mám jinou náštěvnost a skoro žádné komentáře - tohle neberte nějak moc vážně, ale komentář uvítám) a tak.

 

A co se mě týče, můžete očekávat tak 2 příspěvky týdně.