(Ne)stíhám

(záznam z 10.6. 2014)

Není vůbec důvod se děsit, jen se potřebuju vypsat a vy si to klidně můžete přečíst.

Ano, ano je tu další skvělý článek, kde si budu stěžovat na svět, odhalím vám kousek ze svého naprosto bezvadného života a vůbec napíšu nepochopitelné věci z nepochopitelného úhlu pohledu.

Mimochodem čtu zrovna V podsvětí, druhý díl Ptačího zpěvu, a jsem mírně řečeno zmatená. Jako by se tam opakovala minulost…

Ale zpět. Tak tedy: Ano, je to tak, přiznávám se k tomu, že zrovna dost nestíhám.

-Nestíhám se učit. Kašlu na to. O víkendu (tedy přesněji v sobotu) jsem byla strašně pilná, naučila se toho fakt hodně a byla jsem pak na sebe strašně hrdá, i když jsem málem padla. Jenže tak je to u mě vždycky. Jednou se pořádně učím a pak pár následujících dní žiju z toho blaženého pocitu a neučím se zase a opět nic.

-Nestíhám zhubnout, jak se říká, do plavek. Venku je nehorázné vedro a je jen otázkou času, kdy se budu muset promenádovat na plovárně nejlépe v plavkách. Ty zimní bundy a mikiny to tak nějak skryly, ale teď? Zas ale musím uznat, že když někdy jdu a dívám se kolem sebe, všímám si, že jsem na tom vlastně hodně dobře. Mám normální, výšce přiměřenou váhu, tak co mi vadí? Dost jedinců kolem mě má na těle víc airbagů. Ono není zrovna vhodný mít za kamarádky tři dokonalý vyžle, které se můžou cpát dnem i nocí, ale stále jsou jak žížaly. Jídlo miluju, držet nějako dietu to by pro byla smrt, takže musím zhubnout pohybem. Ne, stačí jen, aby to tělo nějak zpevnila.

  Ale taky něco stíhám:

-Oběhla jsem včera všechny spřátelené blogy, pročetla si nové články, přidala komentář, zjistila, co se na jakém blogu děje (například, že většina se též musí učit). Nejdřív jsem myslela, že dám tak dva, tři a ten zbytek další den, ale nakonec jsem to zvládla na úkor dalších věcí.

-Jo a taky stíhám všechny kolem rozčilovat. Ale to se nemusím nijak extra snažit. To mi jde skoro samo. :D

Včera jsem se ve škole učila vrhat významný pohledy se zvednutým obočím. Můj první pokus dopadl hrozně, kamarádky (ano, ty samé vyžle) to okomentovaly jako pohled typu co máš pod tím tričkem? Ale teď už mi to vrhání významných pohledů docela jde. Postupně nabírám zkušenosti. Teď to ještě vyzkoušet v praxi.

A mám takový pocit, že na můj blog moc affs nechodí…  (Tím samozřejmě nemyslím všechny, jen některé. Někdo samozřejmě obíhá). Ale zas tak strašné to není, kromě toho je škola, spousta testů, všichni se beztak učí a sotva to zvládají. Prostě sem někdo už hodně dlouho nezavítal… Co to kecám? Tohohle si nevšímejte! Jsem to prostě jen já. Věčně nespokojená a otravná osoba.

Jo a přežila jsem ten výbuch plynu a zplodiny ve vzduchu! (Kdyby to ještě někomu nedocvaklo :D)