Budu vraždit...!
15.5. 2014
Ale fakt! Připadám si jako tikající bomba. Tik. Tik. A myslím, že nejspíš brzo vybuchnu. Nikdy jsem nebyla extra trpělivá a klidná, ale tohle už je moc.
Podařil se mi opravdu skvělý kousek, od čtvrtka až do úterý se vyhýbat škole. Tudíž jsem si trochu odvykla a celou dobu volna kácela na jakékoliv činnosti související se školu, můžu dokonce říct, že věci do školy byly tím posledním, co by mě někdo donutil dělat. Já vím, že to není zrovna zodpovědný přístup studentky gymnázia, ale ať si všichni trhnou ;).
Rozdýchat pak středeční (včerejší) nástup do našeho ústavu bylo dost obtížný. Nemyslím kvůli učení a nedoplněné látce, přeci jenom jsme měli 2 hodiny výtvarku a 2 hodiny tělocvik a k tomu jsem ještě chyběla na první hodině, ale všichni mi nehorázně lezli na nervy. Zvláště pak banda těch klučičích nevychovanců.
Teď rada zdarma: Pokud možno, sedněte si od kluků co nejdál a hlavně nedopusťte, aby seděli za vámi!
Nejdřív, někdy mezi druhou a třetí hodinou, naše lavice, sešity, učebnice, trika i já a spolusedící schytaly spršku nějaké odporné lepivé tekutiny. Protože ti idioti za námi se ani neumí kultivovaně napít. Jeden pije a další nehoráznej idiot do něj strčí tak, že nás ten pijící pocáká a poprská svým pitím. Navíc ta šťáva byla studená, takže jsem dostala šok a zmáčel se mi celý sešit.
Nechci říct, že jsem neztropila scénu, protože jsem začala ječet na celou třídu, že ti dva endemité jsou nehorázní pitomci, blbci a já nevím co. Vypadala jsem jak cvok? No a co!
Zešílela jsem málem 5. hodinu, kdy se přede mnou na lavici rozprskl kousek zelí s dresinkem a po něm následovala celá bageta a zašpinila mi učebnici. Ano, kluci za mnou, kdesi objevili něčí svačinu a museli si s ní házet tak, že přistála na mé lavici. Tehdy jsem ztropila scénu číslo 2.
Nervy jsem měla nadrnc a vážně pochybovala o tom, že chodím na gymnázium a ne do nějakého ústavu pro duševně choré. Doma to taky odpoledne nebyla žádná pohodička, byla jsem prostě příliš rozzuřená a vystresovaná z toho, že nic nestíhám.
To nám to za pěkně začíná, co? Nejradši bych vrátila čas a objevila se zpět během dnů volna mezi těmi inteligentními lidmi, s nimiž jsem bohudíky strávila svůj volný čas...
Možná nakonec nevybouchnu jak živoucí bomba. Ale jen možná :D