Já, pisálek 1

 

 

Vždycky jsem byla hodně na knížky. Takové ty knižní série - hlavní hrdinka, která v každém příběhu prožívá nějaké dobrodružství. Moje fantazie se rozvíjela. A z toho nějak tak vyšlo, že jsem začala vytvářet příběhy podobného typu. Nějaké hlavní hrdinky jeli na školu v přírodě, kde nalezli tajemnou zříceninu a tam se zjevoval tajemný přízrak, někdo tam chodil s baterkou a tak. Tyto dívky se na zříceninu připletly v noci, prožily noc plnou hrůzy a vyřešily na oko nevysvětlitelnou záhadu. Všichni je potom chválili, jak jsou odvážné. Nic originálního, ale mě bylo tehdy asi jedenáct. S psaním tohoto příběhu jsem začala možná ještě dřív, protože si pamatuji, že mi bylo jedenáct a já našla pomalovaný sešítek se začátkem příběhu. Takže jsem se k němu zase vrátila (to mi bylo jedenáct) a psala dál. Samozřejmě nechyběly ilustrace, titulní strana. Vím, že jsem si dělala starosti, aby ta "kniha" měla alespoň 50 stran. V hlavě jsem si tvořila příběh a ten pak převáděla na papír.

 

Bohužel pravda je taková, že jsem ten příběh nikdy nedokončila.

 

Pak byla se psaním chvilku pauza a pak to začalo po druhé. Pořád jsem něco psala, kapitolové příběhy. Kupovala jsem si na to speciální bločky a psala každou volnou chvíli i ve škole. Vždycky jsem si všechno zapisovala. (A nikdy nic nedokončila, zatím :D) A od té doby v tom jsem až po uši a nedokážu si představit, že bych nepsala a netvořila nové příběhy a byla u toho normální.