Ach, ta škola!

(deníkový zápis ze dne 15.9)
 
Tenhle článek nemá být negativní či depresivní. Popisuju jen to, co je.
 
Ach, ta škola! Je to vážně na hlavu. Pravda je tak, že jsem na nejlepší cestě dostat z toho všeho depresi. Jojo, děsně se mi po ní stýskalo. Je zvláštní, že čím víc je mi zle, tím víc se snažím okolí a hlavně cizí lidi přesvědčit o tom, že jsem úplně v pohodě. Asi to je v tomhle mém stavu normální.
 
Vezměme si jako příklad pondělí. Hned první hodinu nám na stole/lavici přistane písemka z organické chemie. Sice jsem se učila, ale... Samozřejmě zadání je asi tak stokrát (přeháním) těžší, než jsme dělali nanečisto, a aby toho ještě nebylo málo, přehlédnu podstanou část zadání. Prostě skvělý. To mě čeká "výborná" známka! Následně přijdou další dvě písemky, z nichž dokonce jednu očekávám, ale přesto nedokážu zabránit třem chybkám. O té poslední písemce nemluvě. Když se k tomu přidá i ta kupa úkolů, tak je toho na mě zkrátka moc. Nejradši bych se věnovala blogu, psala další kapitoly, ale škola mi to znemožňuje. Musím k tomu i připočítat zkoušky komorní hry na flétnu, protože již 18.9. nás čeká vernisáž v muzeu, takže pondělky a čtvrtky trávím v hudebce.
 
Dalším problémem, spouštěčem, či jak bych to nazvala, je ta vyložená pohoda doma. Ano, ano, rodiče proti mě opět zbrojí. Teď už je to sice lepší, ale minulý týden... Moje častá činnost byla, že jsem zalezla do pokoje a potácela se na hranicích šílenství. Dobře, abych byla přesnější, taťka je vůči mě celkem lhostejný, mamka však našla zvláštní zálibu v tom mě deptat. A jde jí to. Jelikož škola mě stojí dost sil, stačí málo, abych se zhroutila. No, jako vážně jsem uvažovala o tom, že někam zavolám. Opět jsem se o sobě dozvěděla spoustu pěkných věcí, které nebudu raději jmenovat. Ale jako slova podpory se to rozhodně použít nedá. Chápu, že můj bratr je první rok na osmiletém gymplu a má to těžký, ale nepotřebuje péči jak dvouleté batole. Za to já jsem zřejmě ten nejsamostatnější člověk na světě, kterýmu se prostě nemůžou koupit obaly na sešity, když se zrovna kupují i bratrovi. Mamka mě zřejmě tak hluboce nesnáší, že se mnou nevydrží v jedné místnosti. No, mohla bych k tomu napsat mnoho dalších věcí, ale nechce se mi to moc rozebírat. Už tak je to zlý.
 
A ještě do třetice. Mám vážně pocit, že mě pomalu, ale jistě opouštějí kamarádi. Začalo to drahým Honzou. Ještě před měsícem jsme byli nejlepší kamarádi. Teď mě ani nepozdraví. Důvod? Ten je úplně prostý. Našel si holku. Nebo možná ona jeho. Smutné na tom však je, že ještě před oním měsícem se dušoval (nechápu proč), že by si s NÍ rozhodně nic nezačínal. Myslela jsem, že to myslí vážně. Ale ejhle. Na táboře jsme byli takoví kamarádi, že se začalo šuškat, že se možná dáme dohromady (v tu chvíli mi tahle možnost přišla nepředstavitelná, prostě mi to do našeho vztahu nezapadalo). Teď mu nestojím ani za blbej pozdrav. Možná je zaslepený láskou, nebo jsem prostě tak nedůležitá, aby se mě obtěžoval pozdravit, což je slušnost, na které on dost lpí/lpěl. Místo toho si tady leze po holce, co do našeho společenství přišla teprve v březnu a zřejmě má v plánu vystřídat všechny "naše" kluky. Ok, pořád to je jejich věc, že se mají rádi a bla bla, ale pořád nějak nerozumím tomu, jak se mohlo naše přátelství takhle rozpadnout na kousíčky. Před měsícem bych to nepovažovala na možné. Ale pokud je zrovna nevídám, je to celkem v pohodě, ale když musím půlhodiny přehlížet to, že se k sobě tulí a já tam stojím pro ně neviditelná... Plus moje další drahá přítelkyně zřejmě zjistila, že už pro ni přestavám být zajímavá a tak raději kecá s někým jiným (př. s mojí další kamarádkou, která řekne i co neví). Ve škole se taky dost často ocitám úplně sama, protože s většinou třídy si nemám co říct a ten zbyteček se baví spolu nebo je někdy jinde. Možná ty lidi od sebe odháním sama. Některé. U Honzy to rozhodně neplatí. Aneb ony dvě pořád zatvrzele tvrdí, že to my s Bárou se s nimi nebaví, ale já mám trochu opačný pocit...
 
Světlými stránkami na tom všem je, že na pátek, sobotu a neděli pojedu do Polska za družební školou a budeme ubytovaní v polských rodinách. Strašně se tam těším, protože jsem takhle ještě nidky v cizích rodinách nebydlela. Těším se, vážně moc ♥♥♥. Pak se taky puštím do čtení Asyla. Vím, že se asi budu bát, ale zároveň jsem na knihu moc zvědavá. A nakonec mám v plánu zaslat do nějakých nakladatelství žádost o spolupráci  oblasti recenzních výtisku. Už mám nějaká nakladatelství vyhlídnutá, přesto si ráda nechám poradit od vás, kdož máte se spoluprácí tohoto typu již nějaké zkušenosti. Ráda bych navázala spolupráci, protože by mě to mohlo posunout dál.
 
Byla jsem běhat, co bylo fakt skvělé! Sice jsem z toho byla zpocená jako myš, ale dodalo mi to energii - ať už tu fyzickou, tak i tu duševní. Nejkrásnější bylo to ticho. Zastavila jsem se a najednou si uvědomila, že slyším jenom vítr. Ach ♥
 

Jaké/jaké nakladatelství byste mi tedy doporučili?

A na závěr ještě jedná skladba z youtube. Mě osobně přijde, že je prostě plná naděje.
 
 
 

Diskusní téma: Ach, ta škola!

:(

warca 21.09.2014
Ou ... to jsem vážně netušila Majduško. ( to proto, že mi už nedáváš číst deník :3 )
Tak se teda budu snažit být k tobě lepší jo? Abys sis nemusela připadat tak samotná a zničená.
A Klára tě vážně zbožňuje. Rozhodně se ti jí nechystam prebrat nebo tak něco. Tenkrát jsme jen řešily před Katerinou jednu vec, kterou ti snad budu mít povolenou brzo prozradit! A pak jsme rozebíraly taky Homaš.
Představ si, že na dětskou v neděli Máša přitáhla nějaký děti a Honza jí pomáhal hlídat batole. Moc mu to s ním slušelo. Říkala jsem si, jaký by byl asi táta. ...
Takže se uvidíme zitra ve škole a nedělej si žádný starosti Majuško! Nestojí to zato, protože pak se nakonec ukáže, že to bylo úplně jinak! :)
Mimochodem Jak byli v Polsku? S hlídala jsi Nikolku a Jeníčka Elišce?

nakladatelství

warca 21.09.2014
Rozhodně cooboo to zboznuju! !!

Re: nakladatelství

Eliz 21.09.2014
hele, cooboo je na moc vysoké úrovni. Nevím, jestli budou chtít spolupracovat s někým jako jsem já. Možná časem... Až budu mít víc zkušenosti :D

Re: :(

Eliz 22.09.2014
Deník už si nepíšu. Měla bych zas začít... A mimochodem ty mi taky nedáváš přečíst svůj deník, takže? Zbožňuje, to je trochu silné slovo. Myslím, že spíš se svými kamarády žiju v jakési symbióze. Já chápu, že mi ji nechceš přebrat Ale můžeš si připustit, že se třeba radši baví s tebou.
Jo, možná by to byl pěknej táta, ale rozhodně ne s ní.
Ehm, já si vážně nedělám starosti... To se mi fakt nechce. Zatím se teda nic neukazuje.
V Polsku to bylo úžasné! Ti lidé jsou moc hodní. A těch dárků.... :3

nevím :)

warca 22.09.2014
Nevím na co odpovědět dřív začnu tím posledním: COŽE? Dárků? :)))

Re: nevím :)

Eliz 24.09.2014
Jo, vyrazily jsme na trh a Ola nakoupila dárky pro nás

:(

warca 21.09.2014
Ou

:)

Kate 20.09.2014
Škola ze mě pomaličku vysává život. :D

:)

Ivy 19.09.2014
Ah, abych se k tomu vyjádřila... čtu, že to nemáš lehké (to nikdo), škola je už sama o sobě na nic a když se k tomu přidá jen jedna maličkost člověk má pocit jako by mu měla explodovat hlava. A je až divný, že jsem si něco podobného prožila i já. Moje rada: všechno si tak neber. Samozřejmě když jsem byla v tvé situaci tak mi všechny rady byly k prdu, ale teď s odstupem času si říkám, že kdybych je uposlechla dalo by se to všechno zvládat snáz. Jsem otci lhostejná furt, pomůcky do školy jsem pokaždé (od šesté třídy) kupovala sama, mnohdy za svoje peníze, protože dát přeci své dceři peníze na sešity je nepředstavitelné. A kamarádi - škoda mluvit. Vždycky se najde nějaký člověk, co se tváří jako kamarád a jakmile se mu to nehodí zapomene na tebe. A chceš říct pravdu - takový kamarádi si nezaslouží tvou pozornost, ani to aby ses nimi trápila. V tvém případě jak jsi to tu napsala mě napadlo jestli proti tobě spíš nemá něco ta kamarádova holka (třeba na tebe žárlí), nebo je to v kamarádovi, co já vím... každopádně dokud to s ním nevyřešíš (nic jiného ti nezbývá) z téhle situace nevyjdeš v klidu. A chceš říct pravdu - takový kamarádi si nezaslouží tvou pozornost, ani to aby ses nimi trápila.
Snad těch světlých chvil bude víc. V Polsku si to užij. A doufám, že se ti z nakladatelství ozvou zpátky (taky plánuji jim napsat). Pár typů jak na recenzentní výtisky jsem četla tady: http://veeeebookshelf.blogspot.cz/2013/01/jak-to-vlastne-chodi-v-nakladatelstvi.html

Re: :)

Eliz 21.09.2014
Ahoj, moc ti za tvé rady. Vím, že bych si to neměla tolik brát. A ono to celkem jde, dokud jsem dostatečně daleko a mám na práci něco důležitého. Ale pak... Ta holka ho hodně mění. K lepšímu k horšímu? Nevím. Ona se snaží působit vřele a upřímně a to tolik, že to na mě působí přesně opačně... Jako kdyby mě s tím úsměvem chtěla sežrat. Nicméně tedjsou mi oba jedno. Zatím. A díky za tvou radu ohledně nakladatelství :)

Přidat nový příspěvek