Smrtící vlna

Autorka: Philippa Gregory

Nakladatelství: Fortuna Libri

Počet stran: 288

Rok vydání: 2013/ČR

Vázaná

První dojmy

Nadšení, nadšení, nadšení. Byla jsem uchvácená genialitou a prostotou myšlenky velké vlny ve středověku. Slibovala jsem si skvělý příběh. Obálka je také velmi pěkná, přesně dokreslovala moji představu. Z knihovny jsem ji odnášela s očekáváním a pocitem, že se musím hned pustit do čtení.

O Autorce

Philippa Gregory se narodila v Keni, ale od dvou let žije ve Velké Británii. Na univerzitě v Edinburghu získala doktorát v oboru anglické literatury 18. století. Napsala mnoho zajímavých historických románů, i příběhu ze současnosti, do češtiny byly však přeloženy jen některé z nich.
Jejím bestsellerem se stal román Králova přízeň.

Anotace - děj

Luca Vero, klášterní novic pověřený samotným představeným Řádu temnot – aby vyšetřil okolnosti blížícího se konce světa a přitom hledal stopy Ďábla a vykonával soud nad osobami podezřelými z kacířství – se vydává na další cestu. Tentokrát jej povinnosti zavedou do italského přístavního městečka Piccolo. Na cestě Luku a jeho druhy – písaře Petra a sluhu Freizeho – stále ještě doprovázejí dvě dívky, s nimiž se setkali při vyšetřování kacířství v klášteře Lucretili: bývalá abatyše Isolda a její společnice a přítelkyně, muslimka Ishraq.

Spolu s nimi přibudou do Piccola dětští poutníci, kteří mají namířeno do Jeruzaléma. Jejich vůdce Johann věří, že se před nimi rozestoupí moře, aby mohli do Svaté země dojít po souši. K překvapení všech se to skutečně stane – v den, kdy se poutníci chtějí vydat na další cestu, moře se skutečně rozestoupí – aby se po pár hodinách vrátilo v obrovské smrtící vlně…

Postavy

Luca Vero - klášterní novic, zdravě odvážný, racionálně uvažující, zmítají s ním city k Isoldě a přísaha Bohu.

Isolda - skoro typická dívka ve středověku, je bojácná, pláchá, ale dokáže prjevit stačnost v pravou chvíli, náklonnost k Lukovi.

Petr - přísný, nábožensky založený, lehce zpátečník, zakládá si na tradicích, ohrazuje se k cvrlikání Luka a Isoldy

Freize - na svoji dobu trochu rebel, odvážný, svobodomyslný, nebere si servítky, je s ním legrace

Ishraq - zcela odvážná muslimská dívka, rázná, ale milá

Můj názor

No, nezní ten děj tak skvěle, slibujíc něco úžasného? Do jisté míry tomu tak opravdu je, ale celkově mě kniha spíš zklamala. Možná to bylo tím, že jsem na začátku čekala fakt hodně velikou bombu, možná jsem si dělala velké nároky. Příběh začal dobře. Síce mi lezlo na nervy to věčné Bůh tohle, Bůh támhleto, konec světa!, pozor, papež to říkal, bude konec světa, ale pověrčivost a naprostá víra v Boha do středověku patřila a knize tak přidávala na věrohodnosti. Taky jsem nechápala Lukovu náplň práce, ale budiž. Všechny se vyvíjelo dobře. A pak přišla ta vlna. Jenže příliš brzo, že jsem opravdu netušila, o čem jako bude zbytek knihy. Napětí při potopě bylo, nejvíc, co se týče těch malých dětí. Budiž.

Jenže pak přišlo to, čeho jsem se bála. Zbylých 100 stran knihy bylo v podstatě o ničem, jen protahování a stejně se v závěru nic nevyřešilo a já si kladla otázku, co je vlastně podstatnější, jestli pátrání po příčině vlny nebo návštěva toho Araba z blízkého východu (tato událost mimochodem zabrala snad 30 stran). Příběh skončil tak neukonečeně, neurčitě, nic (ale vůbec nic) se nevyřešilo, člověk z toho měl jen zmatek. Záchranou byl Freize, který knize dodával jakousi životnost. 

Přesto autorka psala podivným čtivým způsobem, tak že čtenáře příběh pohltil, i když vlastně byl skoro o ničem. Musí se uznat, že konec navozuje správné podmínky pro očekávání dalšího dílu. A doufám, že z velmistra řádu neudělají nějakého chudáka, ze kterého jeho krutý osud udělal takového "zličouna". Já chci pořádného záporáka.

Zkrátka, ve středověku bych nechtěla žít, ti lidé jsou fakt pod moji úroveň a nad mé chápaní zdravého rozumu.

Hodnocení

Obálka

80%

65%

Všechny díly